S p j e v u l e n k y

... keď já puójděm pres ty hory, jako volať mám...

O čem to je... můj deník.

Středa 25. června 2008 na Březové. Pro nové stránky obce…

Spjevulénky

     Spjevulenky. Dívčí sborek, folklorní soubor (je vůbec nutné takovéto zařazení?...). Nebudu tady psát o tom, jak dlouho Spjevulenky na Březové existují a jak dlouho, což je podstatnější, na Březové působí, nebudu psát ani o tom, na které regiony se Spjevulenky soustřeďují, kterou oblast zpracovávají (to mi přijde úplně nesmyslné), nebudu psát o členech, i když ti by možná za tu zmínku stáli – nicméně, o nich více na webu: spjevulenky.webgarden.cz. Chci nastínit smysl existence Sjevulenek. Smysl, který neustále hledám (tento text je tedy spíše jakýmsi zápisem v mém deníku, zachycením mého vlastního vývoje).

     Našla jsem báseň. Hodí se sem víc než moje úvahy.:
Cesta je daleká,
i když až po hříchu bláznivě krátká.
Jak rád bych se jednou vrátil zpět,
jak rád bych zas otevřel chatrná vrátka,
jak rád bych si vyslechl několik holých vět,
které by do ticha třeskly jak zátka.
Jitro se rozvolní, perlí a pění,
to je to,
co mi tak zoufale scházívá,
to je to, co tu je,
i když tu není.

     „Jak rád bych se jednou vrátil zpět…“
Vrátit se zpět, kam vlastně? Nejde tady o nějaké ohromně velké skoky do historie. Jde o to vrátit se zpět sám v sobě, ve svém životě. Vrátit se do svého dětství, do svého mládí. Vnímat tak samozřejmě události kolem sebe, ještě stále trvající. Přetrvávající. A být účastníkem celého toho dění, být přenašečem. (Autor básně to možná myslel jinak, mně se to však teď hodí právě takto.)

     Folklor. Co to je? Nechci si hrát ve 21. století na život počátku století předešlého. To je nesmysl. Možná je dnes větším „folklorem“ začínající punková kapela. Možná ne. Co já vím. Slovo folklor je pro mě však jen název nějakého koníčku, stejně jako třeba označení pro judo.

     Nikdy nepřestanu hledat význam toho, co dělám. Nicméně, jedno vím. Ráda se vracím zpět.    Vzpomínám a chci vzpomínkám alespoň na půl hodiny vdechnout zase život…

Kateřina Gorčíková, Březovanka především




Jako Spjevulenky moc nejezdíme na vystoupení, na festivaly, na přehlídky, jak by se mohlo po přečtení slova folklorní soubor zdát... Spíš se jen tak jednou za týden sejdeme a zazpíváme si, někdy se naučíme něco nového.

Pro mě má mnohem větší cenu, když pak holky samy od sebe vytáhnou harmoniku a začnou si zpívat. Zpívat tak, jak kdysi zpívali lidé, když se vraceli po práci domů, nebo tak, jak si zpívaly děti na louce… Když si zpívají, protože jim samotným to činí radost, protože mají potřebu zpívat. A berou to jako něco samozřejmého, necvičí to na vystoupení!

To je to, díky čemu to má podle mě smysl. I ve 21. století bude Březová v písni žít dál... a nejenom v písni... v tanci, poezii, obyčejoch... její osobitá filozofie zůstane tam, kde má... v březovských kopcoch, lúkách, v poloch; v luďoch, v srdcoch...


Často si kladu si otázku, co to folklor vlastně vůbec je?... Ta „nadrcená“ pásma, která jsou k vidění na nejednom folklorním vystoupení?... Mám totiž pocit, že dnes folklor žije pouze na pódiích, na prknech, co znamenají svět...

Jestli ano, nedělám folklor! O to víc však z toho mám radost...

Ať přestane být folklor nazýván folklorem!!! Ať se z něj stane obyčejný projev lidí; ať můžeme říkat, že i v roce 2007 chodí pacholci po šibákoch, dievky s koláčem... Ať je je záležitostí každého člověka, každé rodiny, celé vesnice... Ať nezemře!!!

 

26.července na Březové Kateřina Gorčíková

 

..v posledních uplynulých týdňoch s nama chodijá aj kluci... a aj nejaké nové holky... protože ide spíš o tancování, říkáme temu našemu scházání sa "hopsák"...

... až sa jednúc zejde celá dědina na zábavě u muzigy a enom tak, bezprostředně, si zatančí brezovskú, budu šťastná... pohled na rozjásané Kopaničáry točící sa v dynamickém rytmu stejně dynamického tanca za předzpěvu brezovských...

... trebas jednúc?...

Březová... 4. 11. 2007... Kateřina Gorčíková...