S p j e v u l e n k y

... keď já puójděm pres ty hory, jako volať mám...

aktuality

byla jsem tehdy v prvním ročníku na střední škole a do dějepisu psala (na poslední chvíli, jak je mým zvykem) ročníkovou práci o historii své obce. spjevulenky jsem vedla asi jen dva roky, k "folkloru" vůbec teprve čichala (jak hloupě to vyznívá, že?, napíšete-li to takhle), ale právě proto jsem tradicí byla okouzlena a onu chtěla zmínit i ve své školní úloze. a tak, při jedné z mnoha návštěv u prarodičů, jsem v rozhovoru s dědečkem nadhodila téma. některé informace se dozvíte jen tehdy, když se zeptáte. (kolik věcí tedy zahubí nevyřčený dotaz. avšak, jak se ptát na to, co doposud neexistuje?)
děda začal vyprávět o tom, jak před Velikonoci, na Velký pátek časně zrána, vlastně ještě před svítáním, aby pak nezanedbaly denní povinnosti, vycházely "cibry" do Zlatného ke skale, až tam, co z kamene vyvěrá voda, a omývaly své tváře i tělo, věřivši, že díky čarovné moci pramenité vody se zalíbí chlapcům a stanou se pro ně "vzácnými".
jako apokalypsa byla naše první velkopáteční výprava ke Zlatnému potoku.
děvčice, v pátek v 5.30 u obecního úřadu. ahoj!
(při celém otevření příspěvku naleznete říkání k velkopátečnímu umývání)
"Voděnko, voděnko čistá,
čo těčeš od Ježiša Krista,
a já teba naberem dlaňú,
aby všeci chlapci chodili za mňú
aj za našú Franckú a Marijánú."
Žádné komentáře