S p j e v u l e n k y

... keď já puójděm pres ty hory, jako volať mám...

ke čtení

Můj Mikulášek!

Divoké kačeny.

   Z hladiny rybníků
   zdvihly se, jak by roucho léta táhly
   daleko k jihu -
   kačeny divoké, kačeny divoké,
   tiché, bez křiku.

   Smutno je, když něco odlétá,
   bláhový Oldřichu...

   Na březích rákos po kachýnkách lká
   a vzduch zakouší jejich tíhu
   i bříška laská jim.
   Vítr si hraje s tím pírkem droboučkým,
   které se snáší lehce,
   a jako stesk můj náhlý -
   kačenko divoká, divoká,
   odlétnout nechce.
Žádné komentáře